Rok je řada dnů

Začínáme nový rok a jistě bychom chtěli, aby byl v něčem jako byl ten minulý a v něčem, aby už nikdy nebyl jako ten minulý. Mám za to, že pro pochopení podstatných otázek života je někdy užitečné obrátit slovosled, tedy například myslet na to, že dialog tvoří jazyk a nikoli obráceně. Člověk se až konkrétním dialogem učí mluvit, jakkoli by se mohlo zdát, že musí umět mluvit, aby mohl vést dialog. Když s vámi vede dialog někdo mocný, možná se naučíte mluvit jako slaboch nebo možná taky jako král… A tak mi dovolte krátké zamyšlení, jak je to s časem a naší kongregací, a možná také i s Novým rokem.
Někdo by řekl, že "ten čas hrozně letí". Kdo si však čas "udělá" - a měli bychom tak učinit v těchto dnech všichni - uzná, že je to jen zdání a že to byl dlouhý rok, plný dlouhých dnů a mnoha významných událostí, čistě osobních i těch v rámci kongregace. Vzpomínejte se mnou : bohoslužby na Jom Kipur s rabi M. Yehudaiem v Libeňské synagoze, Simchat Tóra s A. Goldsteinem na Václavském náměstí, chanukový večer plný zážitků, a v tom - uprostřed slibných příprav dalších akcí - vypukl bláznivý kolotoč se sponzorem a nepřátelskými pomluvami, návštěvami z WUPJ a hořkými i zlostnými jednáními bez konce. Pro mnohé z nás to bylo dlouhé období pláče a skřípění zubů, a to doslova. 
V tu samou dobu jsme s hlavou vztyčenou slavili Purim, jen vzpomeňte veselý večírek včetně hudby a tance, stejně tak vydařený pesachový seder s milými průvodci a oslava Šavuot s pěticí úspěšných konvertitů. A tak můžu pokračovat den za dnem, samé důležité události, některé společné všem, některé velmi osobní, zkrátka tradičně hořké mandle a rozinky sultánky. Ještě, že se tím vším proplétá šňůra perel zvaných Kabalat Šabat… aby se to dalo vydržet. Nakonec jsme nepřízeň osudu překonali. Věřím, že když každý přidá své další vzpomínky na dny roku 5762 v Bejt Simcha i v širším okolí, uvidíte, že to byl dlouhý, předlouhý rok. Co se týče našeho "království" někteří z nás si přidají hořké vzpomínky na jednání Federace (FŽO), jiní uvítali pokus o nové spolupráce iniciovaný předsedou 
Pražské židovské obce (PŽO) či akce na podporu státu Izrael. Jiní si připomenou mrtvé a raněné…
Bylo toho dost, co jsme prožili, čím jsme se natrápili. Mnohému jsme se za ten rok naučili, nad mnohým zůstává rozum stát i dnes. Víme, že nezávislá kongregace musí být silná a činorodá, tedy její členové musejí být. V minulém roce bylo dobře vidět, že Bejt Simcha je víc (a někdy i míň) než součet členů. Chci poděkovat všem vám, kdo jste zůstali pevní a byli oporou v těžkých zimních měsících, morálně i jinak. Stejně tak si vážím všech těch, kteří si "udělali čas" a jeli do Terezína pomoci odstraňovat škody po záplavách či pomáhali Židovskému muzeu v Praze. A chci vyzvat ty, kteří spíš pluli s událostmi; proberte se a položte si otázku - "co já dělám pro svou kongregaci a židovskou komunitu v širším ohledu?“ 
"Udělat" si čas, to zní možná divně. Udělat znamená vytvořit. Znáte rabi Hilela a jeho slova o studiu, ne ? Tady nejde jen o studium, jde o všechno, o náš život. Formuje čas naše životy nebo naše životy formují čas? S trochou nadsázky jsme to my, kdo se podílíme na výrobě času, protože my tvoříme naše dny, naše roky, naše dějiny. Nebo ne? Nebo jsme otroky času a událostí, které nám někdo jiný z našeho okolí lajnuje den za dnem? I o tom je hrozba modloslužebnictví, totiž o službě něčemu či někomu, kdo či co nás pokouší a odvádí z naší cesty na tu svou. Bylo by pěkné mít kromě siduru i mapu budoucnosti, ale ouvej, to nejde. Nebo jde? Tak vám přeji a taky trochu žádám, tvořte budoucnost vy - a jiní ať hledají v mapách, včetně map jménem Bejt Simcha, kam až jsme došli!
Na závěr mi dovolte ze srdce poděkovat a vyseknout hlubokou poklonu vydavatelům Maskilu, kteří významně přispěli ke kontinuitě minulého roku. Hodně štěstí do nového ročníku, a vám všem do Nového roku, milí přátelé ! 

Šana Tova !
Julius Müller