Jeden izraelský Žid

Drahý Světe!

Zdá se, že je těžké Ti vyhovět. Rozumím, vadíme Ti, my tady v Izraeli. Nejen to, zdá se, že Ti vadíme hodně, že jsi zcela rozčilen a také pln hněvu. A navíc, zdá se to každých několik let.

Dnes jsou to brutální represe vůči Palestincům, včera to byl Libanon, předtím bombardování jaderného reaktoru v Bagdádu, předtím Jomkipurová válka...

Zdá se, že Židé, kteří vyhrávají a proto žijí, Ti vadí úplně nejvíc. Samozřejmě, drahý Světe, vadili jsme Ti dávno před vznikem Izraele. Vadili jsme Němcům, kteří zvolili nějakého Hitlera, Rakušanům vítajícím jeho příjezd do Vídně a celé řadě dalších národů - Polákům, Slovákům, Litevcům, Ukrajincům, Rusům, Maďarům, Rumunům...

A jdeme-li dále do historie, vadili jsme Ti vždycky. Vadili jsme Chmelnického kozákům, kteří nás v letech 1648 - 1649 desetitisíce zmasakrovali; křižákům, kteří na nás na své cestě k osvobození Svaté země byli tak rozzlobení, že nás vyvraždili nesčíslné množství. Po staletí jsme vadili římskokatolické církvi, která svůj vztah k nám vyjádřila inkvizicí. A vadili jsme i jejímu arcinepříteli Martinu Lutherovi, který svým voláním po vypalování synagog i s věřícími projevoval vřelého ekumenického ducha křesťanství.

Tolik nám vadilo Ti vadit, drahý Světe, že jsme se rozhodli Tě opustit a založit si židovský stát. Když jsme totiž žili obklopeni Vámi jako cizinci, vadili jsme Vám, rozčilovali jsme Vás a iritovali. Co jste mohli chtít více, než abychom Vás opustili a vyhověli Vám, abyste nás mohli mít rádi! A tak jsme se rozhodli jít domů - do té země, ze které jsme byli o 1900 let dříve vyhnáni Římem, kterému jsme očividně vadili také. Přesto, drahý Světe, je těžké Ti vyhovět. Opustili jsme Tebe a Tvoje pogromy, inkvizici, křižáky a holocausty, abychom mohli žít sami ve vlastním malém státě, a vadíme Ti dál.

Vadíme Ti, protože utlačujeme Palestince. Zlobíš se, že se nechceme vzdát území získaných v roce 1967, která jsou očividným klíčem k míru na Blízkém východě. Moskvě to vadí, Washingtonu také a slušným, umírněným Egypťanům rovněž.

Zkus si, drahý Světe, představit reakci běžného izraelského Žida. V letech 1920, 1921 a 1929 neexistovala žádná území dobytá v roce 1967, jež by byla překážkou míru mezi Židy a Araby. Navíc neexistoval žádný židovský stát, jenž by mohl někomu vadit. Přesto, ti samí "utlačovaní" Palestinci povraždili stovky Židů v Jeruzalémě, Jaffě, Safedu a Hebronu. Tam bylo v roce 1929 zmasakrováno 67 Židů za jediný den.

Drahý Světe, proč Arabové - tedy Palestinci - zmasakrovali 67 Židů jediného dne roku 1929? Mohl to být projev jejich hněvu nad izraelskou agresí z roku 1967? A proč bylo 510 židovských mužů, žen a dětí povražděno během arabských nepokojů v letech 1936 - 1939? Bylo to pro arabské zklamání z roku 1967? A když jsi, Světe, zveřejnil plán OSN na rozdělení Palestiny v roce 1947, na jehož základě měl vzniknout po boku malého Izraele palestinský stát a arabské státy křičely a vyhlásily mu válku, ve které zahynulo 6000 Židů - i tehdy vadila izraelská agrese z roku 1967? A jen tak mimochodem, Světe, proč Ti to nevadilo tenkrát? Proč jsi tenkrát nekřičel? Palestinci, kteří dnes zabíjejí Židy výbušninami, zápalnými bombami a kameny jsou částečně ti samí lidé, kteří v době, kdy měli všechna území, která dnes požadují pro svůj stát, chtěli zahnat židovský stát do moře. Stejné excitované obličeje, stejná nenávist, stejné volání "idbah-al-jahud" - "Vyvražděte Židy", které slyšíme dnes, to jsme viděli a slyšeli už tehdy. Stejní lidé, stejný sen - zničení Izraele. Co se jim nepodařilo včera, o tom sní dnes. Ale my je nesmíme "utlačovat."

Drahý Světe, přihlížel jsi Holocaustu a přihlížel jsi v roce 1948, kdy sedm států vedlo válku, kterou Arabská liga hrdě přirovnávala k masakrům Mongolů. Přihlížel jsi v roce 1967, kdy Násir, bouřlivě podporován zdivočelými davy ve všech arabských hlavních městech, volal po zahnání Židů do moře. A pokud bude Izrael na pokraji zkázy, budeš přihlížet i zítra. A protože víme, že právě toto je každodenním snem Palestinců, uděláme vše pro to, abychom přežili ve vlastní zemi. Pokud je Ti toto na obtíž, drahý Světe, dobrá - vzpomeň si, kolikrát v minulosti jsi byl na obtíž nám.

V každém případě, drahý Světe, pokud jsme Ti na obtíž, zde je jeden izraelský Žid, kterému už nic na světě nemůže být více jedno.

Napsáno před dvaceti lety

rabínem Meirem Kahanem