Dvojí metr

Události posledních týdnů a měsíců odkrývají podstatu současného informačního světa. Když izraelské vojenské velení, ve snaze zamezit civilním obětem, vyhlásilo Džanín za uzavřenou vojenskou zónu a zakázalo do něj vstup novinářům, Palestinská samospráva začala okamžitě roztrušovat do světa zprávy o masakrech nevinných palestinských civilistů v tamním uprchlickém táboře. Mezinárodní organizace, aniž měly možnost tyto informace ověřit, tuto propagandu přijaly za svoji a využívaly jí k poškozování obrazu Izraele ve světě.

Hlavou palestinského Červeného půlměsíce, sesterské organizace Červeného kříže, je Fatchi Arafat, bratr Jásira Arafata. OSN při přípravě podkladů pro své rezoluce samozřejmě vychází z podkladů Červeného kříže, ten potom z podkladů, připravených „nevládním“ Červeným půlměsícem… Mezinárodní společenství se tak stává Arafatovou hlásnou troubou.

Amnesty International, Human Rights Watch a další „nezávislé“ organizace, které rovněž neměly možnost si jakýmkoli způsobem ověřit pravdivost jim dodávaných informací, pouštěly do světa alarmující zprávy o „největší 
humanitární katastrofě od konce druhé světové války“, o izraelském válečných zločinech, o vraždění civilistů. Tento zcela umělý obraz situace dospěl tak daleko, že Komise OSN pro lidská práva přijala rezoluci, odsuzující vojenské akce Izraele a přiznávající Palestincům právo na odpor všemi prostředky. Jenomže – co je to za komisi, jejímiž členy jsou státy s tak skvělou úrovní dodržování lidských práv jako Vietnam či Libye?
katastrofě od konce druhé světové války“, o izraelském válečných zločinech, o vraždění civilistů. Tento zcela umělý obraz situace dospěl tak daleko, že Komise OSN pro lidská práva přijala rezoluci, odsuzující vojenské akce Izraele a přiznávající Palestincům právo na odpor všemi prostředky. Jenomže – co je to za komisi, jejímiž členy jsou státy s tak skvělou úrovní dodržování lidských práv jako Vietnam či Libye?

Celá bublina splaskla poté, co po necelých čtrnácti dnech podala Human Rights Watch obsáhlou zprávu z místního šetření v Džanínu. Ta konstatovala, že počet zabitých civilistů nepřekročil padesát… Tato zpráva už ovšem v českých sdělovacích prostředcích nebyla téměř vůbec zmíněna.

Celá záležitost je o to absurdnější, že vojenská akce USA v Afghánistánu pokračuje dál a dál. K jejímu zahájení stačilo, že se hlava teroristické organizace skrývala na území cizího státu. Jistě při ní denně umírají civilisté, asi jich tam zahynulo více než za celého současného palestinského povstání, ale vzhledem k lepšímu (lépe zaplacenému) Public Relations po nich ve světě neštěká ani pes, natožpak Komise OSN pro lidská práva či Human Rights Watch.

Jakub Šváb