NE SÚSY, ALE JERUZALÉM
několik slov k Purimu
březen 2003
Před sto lety, 6. dubna 1903, proběhl v Kišiněvě krvavý pogrom, který si vyžádal 49 mrtvých a 586 raněných Židů, a během něhož bylo vydrancováno 1500 židovských domů a obchodů. Nebyl to samozřejmě první a bohužel ani poslední pogrom v tomto hlavním městě Besarábie. Poprvé se však zprávy o této krvavé lázni rozletěly do celého světa a vyvolaly vlnu ostrých protestů jak v evropských zemích, tak v Americe.

Ba i v zaostalém, antisemitském Rusku se část intelektuální elity impéria postavila na stranu obětí. Například spisovatel L.N. Tolstoj vyjádřil upřímnou lítost a účast s obětmi a přímo obvinil carskou vládu, že sama pogrom vyprovokovala.Pod vlivem těchto tragických událostí probíhal v srpnu v Basileji šestý sionistický kongres, na němž Theodor Herzl předložil kontroverzní plán na založení židovské kolonie v Ugandě. Herzl v tom viděl jedinou a okamžitou, i když jen dočasnou a neideální možnost, jak zachránit v co nejkratší době statisíce pronásledovaných východoevropských Židů, zvláště z území carského Ruska. Již o devět let dříve, roku 1894 v Paříži, během Dreyfusova procesu byl Herzl očitým svědkem toho, jak davy Francouzů křičí: „Smrt zrádci! Smrt Židům!“ To nebylo zaostalé Rusko, to byla kulturní Francouzská republika, která se pyšnila Deklarací práv člověka a heslem „Volnost,rovnost,bratrství!“.
Už tehdy Herzl předpovídal, že antisemitismus bude jen sílit a přeroste do násilných nekontrolovatelných forem, které vyústí v katastrofu, pokud Židé neodejdou včas z Evropy do Palestiny.Žáci rabi Šimona bar Jochaje se jednou svého učitele zeptali, proč byl tehdy (za vlády Achašvéroše) nad syny Izraele vynesen rozsudek smrti. On jim řekl: „Odpovězte si sami.“ A oni odpověděli: „Protože měli potěšení z hostiny, kterou uspořádal onen hříšník“ (Megila 112a). Byl to tak těžký hřích? Cožpak Žid nemůže mít radost z hostiny či recepce, na kterou ho pozve jeho panovník? Nehledě na to, že dle mnoha komentářů se Achašvéroš předem postaral o to , aby jídlo, které se mělo podávat pozvaným Židům, bylo košer. Dokonce muži a ženy seděli v oddělených sálech a samozřejme nikoho z nich ani nenapadlo jíst pokrmy, které byly připraveny pro Peršany a Médy. Bylo snad hříchem súsských Židů, že měli radost z toho, že král v nich viděl rovnoprávné občany? Proč by se Žid nemohl radovat z toho, že žije v klidu a zabývá se počestně řemeslem nebo obchodem? 

Kromě toho není pochyb, že nejen súsští Židé, ale i Židé ve všech ostatních perských městech a provinciích dodržovali zákony Tóry a byli do jednoho ochotni obětovat své životy v případě, že by byli nuceni klanět se modlám. Vždyť věrnost Tóře a přísnýmonoteismus jsou jedinou zárukou existence židovského  národa v diaspoře. Jakou má však cenu lpění na Zákonu, pokud není provázeno touhou a úsilím po návratu do země našich předků, kterou Všemohoucí zaslíbil Arahámovi, Jicchakovi a Jákobovi? V traktátu Ketubot 110b čteme – Rabíni učili, že člověk má žít v zemi Izraele, a to i ve městě, jehož většina obyvatel jsou jinověrci, než mimo území Izraele, byť ve městě, jehož většina obyvatel jsou Židé. Každý, kdo žije v Erec Jisrael, je podobný tomu, kdo má Boha. Avšak ten, kdo žije mimo území Erec Jisrael, je podobný tomu, kdo Boha nemá (pohanovi), neboť se píše v Tóře: 
„…abych vám dal kenaanskou zemi a byl vám Bohem“ (3M 25,38). 


Israel, A Picture Book to Remember Her

Kdyby Háman řekl Achašvérošovi, že Židé jsou zrádci, že stále sní jenom o tom, jak znovu nabýt ztracené svobody a vybudovat nezávislé izraelské království, Všemohoucí by se zaradoval a vyvedl by je z Persie, tak jako kdysi jejich předky z Egypta. Avšak perští Židé přivykli galutu, oblíbili si svůj zaběhlý způsob života a vůbec je nenapadlo pomýšlet na návrat do Erec Jisrael. Podle žáků rabi Šimona bar Jochaje právě to bylo příčinou božího hněvu a proto Všemohoucí podrobil perské Židy těžké zkoušce v podobě nenávistného Hámana.Nechť slova proroka Ámose jsou nám nejen útěchou, ale i nadějí na brzkou ge’ula šlema (úplné vykoupení): „Přivedu zpět zajaté svého lidu Izraele, oni znovu vybudují zpustošená města a osídlí je, vysadí vinice a budou z nich pít víno, založí zahrady a budou z nich jíst ovoce. Zasadím je do jejich půdy a již nikdy nebudou vykořeněni ze své země, kterou jsem jim dal, praví Hospodin, tvůj Bůh.“

 Rabín Daniel Mayer