Home  
Židovský Rok

Stromem života je těm, kdoŽ se 
jí přidržují (několik poznámek k Šavuot)


Ve dnech 6. a 7. června budeme slavit svátek Šavuot. Tento svá-tek má několik názvů CHAG HAKACIR – svátek první žně (2.M. 23,16), neboť v tomto období začínají v Erec Jisrael žně pšenice. CHAG HABIKURIM – svátek prvotin (4.M. 28,26), protože nám Tóra přikazuje počínaje tímto dnem přinášet do Chrámu první plody nové sklizně sedmi druhů plodin, jimiž se pyšní země Izraele. CHAG HAŠAVUOT  svátek týdnů (2.M. 34,22), neboť od druhého dne Pesachu do Šavuot uplyne 49 dní, tedy 7 týdnů. Vzhledem k tomu, že hebrejština běžně nepoužívá samohlásek, můžeme číst slovo „šavuot-týdny“ také jako „švuot-přísahy“, jak nám to tradují naši učenci. CHAG HAŠVUOT svátek přísah. První přísahu pronesli synové Izraele pod horou Sinaj, když obdrželi Tóru, řka: „naase venišma  všechno, co pravil Hospodin vykonáme a uposlechneme“ (2.M. 24,7). Druhou přísahou se zavázal Všemohoucí, že mimo národa Izraele si nevyvolí jiný národ. Zbývá ještě jeden název, a to CHAG MATAN TORATENÚ  svátek darování naší Tóry. Tento název svátku vyjadřuje jeho duchovní podstatu, která zůstala zachována až do dnešních dnů. Po zboření Chrámu Římany, roku 70 o.l., ustalo přinášení Tórou předepsaných obětí, včetně bikurim. Většina přeživších Židů byla vyhnána z vlasti a rozprášena do všech provincií římského impéria. Jediné, co zbylo vyhnancům, byla Tóra, kterou si mnohdy jen v srdcích a paměti odnášeli do galutu. Studium Tóry, lpění na jejích ustanoveních a jejich dodržování, například šabatu, kašrutu atp, uchránilo Židy před úplnou asimilací a zánikem. Náš významný spisovatel, publicista a filozof Achad ha-Am (l856-1927) prohlásil, že šabat šamrá al Jehudim – šabat chránil Židy. Podívejme se, jak talmudický midráš (traktát Šabat 88 b) popisuje darování Tóry Mojžíšovi. Když Mojžíš vystoupil na nebesa, andělé na něho začali žárlit a ptali se Hospodina: „Bože, co tu mezi námi dělá ten, jehož žena porodila?“ Bůh jim odvětil: „Přišel, aby obdržel Tóru.“ Andělé se udiveně zeptali Všemohoucího: „Hospodine, cožpak chceš dát tak vzácný poklad, který byl skryt 947 pokolení před stvořením světa obyčejnému smrtelníkovi?! Co je člověk, že na něho pamatuješ, syn člověka, že se ho ujímáš? Hospodine, Pane náš, jak vznešené je tvoje jméno po vší zemi! Tvá sláva převyšuje nebesa, zaslouží si lidský syn, abys k němu byl tak milostiv?“ Hospodin řekl Mojžíšovi: „Nu, tak jim odpověz!“ Mojžíš však odvětil: „Nemohu, bojím se, aby mně tví andělé svým dechem nespálili.“ Bůh mu řekl: „Přidrž se mého trůnu a odpověz jim.“ Mojžíš tak učinil a začal hovořit k andělům: „V Tóře, kterou mi Všemohoucí daruje se píše  Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, který tě vyvedl z egyptské země. Vy, nebeští andělé, cožpak jste někdy sestoupili do Egypta a byli faraonovými otroky? Na jiném místě Tóry se píše  Nebudeš mít jiného Boha mimo mne. Cožpak žijete uprostřed pohanských národů? Jinde nalezneme  Nezneužiješ jména Hospodina. Vy se snad zabýváte pomíjivými lidskými záležitostmi? Opět se v Tóře píše  Pamatuj na den odpočinku (šabat). Vy se přece nezabýváte žádnou prací, nač by vám tedy byl den odpočinku? Tóra nám ukládá  Cti svého otce a svou matku. Vy snad máte rodiče? Také se v Tóře píše  Nezabiješ, nesesmilníš, nepokradeš. Cožpak jste někdy pociťovali nenávist, závist či jiné lidské neřesti?“ 

Mojžíšova slova na anděly velice zapůsobila a Mojžíš v jejich očích získal přízeň. O důležitosti učení Tóry nám také vypráví midráš z talmudického traktátu Jóma. Chudák, boháč a hříšník předstoupili před nebeský soud. Chudáka se zeptali: „Proč jsi se nezabýval studiem Tóry?“ On odvětil: „Byl jsem chudý a veškerý čas jsem věnoval shánění obživy a k učení Tóry jsem se již nedostal.“ Oni mu na to řekli: „Byl jsi snad chudší než Hilel?“ 

Hilel denně pracoval a za svou práci dostával půl denáru. Čtvrt denáru dával vždy vrátnému v bejt hamidraši, aby ho tam pustil a druhá čtvrtina denáru mu zůstala na obživu jeho a jeho rodiny. Jednoho dne nenašel práci a tudíž nedostal ani skromný výdělek. Vrátný ho do bejt midraše nebyl ochoten pustit zadarmo. Co tedy udělal Hilel? Vylezl na střechu bejt midraše a lehl si na okno ve střeše a poslouchal přednášky Šemaji a Avtaljona. Bylo to v převečer šabatu, v měsíci tevetu a naráz začalo hustě sněžit, Hilel byl zabrán natolik do slov učenců, že ani nepocítil chlad a sníh. Ráno se Avtaljon a Šemaja divili, že je v bejt midraši tak šero, pozdvihli oči ke střeše a viděli siluetu lidského těla. Rychle vylezli na střechu, sundali polozmrzlého Hilela, ošetřili ho a tak mu zachránili život. Od té doby byl Hilel jedním z nejmilejších žáků Avtaljona a Šemaji. Bohatého se ptali: „Proč jsi se neučil Tóru?“ On jim odpověděl: „Celý život jsem byl zaměstnán správou svého majetku a na Tóru mi už nezbyl čas.“ Oni mu řekli: „Nebyl jsi tak bohatý jako rabi Elazar ben Charson, kterému jeho otec odkázal tisíc měst a tisíc lodí na moři. On si však vzal každý den na ramena pytel mouky a putoval z města do města a učil se Tóře. Jednou ho jeho správci přinutili aby se stal starostou města, on však nechtěl. Rozdal jim většinu svého majetku, aby ho již neobtěžovali, a od té doby se zcela oddal učení Tóry. Hříšníka se ptali: „Proč jsi se ty neučil Tóru?“ On odpověděl, že celý svůj čas věnoval na zkrocení svého sklonu ke hříchu (jecer ra) a proto mu nezbyl čas na učení Tóry. Oni mu řekli: „Jistě jsi nezakusil takového pokušení jako Josef. Denně ho sváděla Putífarova žena svými slovy a oblečením, vždy však Josef odolal jejím svodům. Dokonce i když mu začala vyhrožovat, dovedl se postavit jejím hrozbám. Řekla mu: „Nechám tě zavřít do vězení.“ On jí na to odpověděl: „Bůh osvobozuje vězně.“ Řekla mu: „Já tě ponížím.“ Odpověděl jí: „Bůh pozdvihuje ponížené.“ „Já tě nechám oslepit!“ On jí na to řekl: „Bůh otevírá oči slepým.“ Nakonec mu chtěla dát tisíc talentů stříbra, ale on je odmítl a nechtěl již o ní slyšet. Tento midráš nám svědčí nejen o důležitosti učení Tóře, ale i o tom, že každý z nás, nehledě na jakékoli „objektivní potíže“ je schopen věnovat se studiu Tóry, byť ne s takovou intenzitou jako výše zmíněné osobnosti. CHAG SAMEACH!

w Rabín Daniel Mayer

w Ilustrace: z prací žáků 
Lauderovy základní školy