Home  
Krátce
Židovský Rok
Rabi Hoffberg Končí 
Zatím Zůstávám
Pytel Plný Papírků
Zachovat Status Quo
Cikáni
Chasidské Příběhy 
Mír Je Možný

Zachovat Status Quo?

Jednou z velmi aktuálních otázek jsou diskuse kolem připravované změny stanov pražské Židovské obce. Předkládáme několik názorů, zejména k otázce zřejmě nejdiskutovanější, totiž možné změně podmínek členství, která by eventuelně umožnila vstup do obce i těm, kteří nejsou Židé podle halachy, neboť nemají židovskou matku. 


Změna stanov ŽO Praha

Shromáždění členů obce, konanému v neděli 9. února tohoto roku, byl předložen návrh nových stanov. Ten vzešel převážně ze změny Statutu Federace židovských obcí v ČR (resp. stanov Federace) v prosinci loňského roku, týkající se především uznání dvou směrů judaismu, tzv. tradičního a konzervativního (dříve byla uznávána pouze tradiční pravidla).
Členové obce na shromáždění svým hlasováním vyjádřili názor, že tak závažnému kroku, jakým změna stanov je, by měla předcházet odpovídající diskuse. Tvorby návrhu nových stanov se totiž účastnili pouze členové reprezentace, řadovým členům obce nebyla dána možnost vyjádřit svůj názor ani jim nebyla předložena důvodová zpráva, která by účel jednotlivých změn ve stanovách vysvětlovala. Z nejvýznamnějších změn oproti stávajícím stanovám jistě stojí za zmínku prodloužení volebního období volených orgánů obce, omezení některých pravomocí shromáždění členů ve prospěch reprezentace a některých pravomocí reprezentace ve prospěch vedení obce, zavedení mimořádného členství a také již zmíněná možnost praktikování obou směrů judaismu (což nevylučují ani stávající stanovy).Na základě rozhodnutí shromáždění proběhla nakonec tři nedělní diskusní setkání členů ke změně stanov, která projednala následující témata: charakter obce, členství v obci, vztah obce a Federace, volené orgány obce (volitelnost zaměstnanců obce, posílení pravomocí a vymezení kompetencí, prodloužení volebního období) a korespondenční hlasování. Nyní bude na komisi sestavené z členů reprezentace obce, aby pozměňovací návrhy vzešlé z jednání i ty došlé od jednotlivých členů obce zpracovala.K nutnosti změnit stanovy ještě jednu poznámku. Stanovy Federace židovských obcí říkají, že si každá obec znění stanov může přizpůsobit svým podmínkám. Jediný předpoklad je, že stanovy obce nesmí být v rozporu se stanovami Federace, čemuž současné stanovy Židovské obce v Praze vyhovují. Jejich změny by tak neměly být přijímány narychlo a neuváženě na základě změn jiných dokumentů, ale na základě pečlivé rozvahy o tom, co je potřeba na naší obci změnit k lepšímu a jak tomu mohou napomoci úpravy jejích stanov. Na provedení dobrých změn máme dost času.
w Ondřej Novák

STATUS QUO
Shromáždění členů Židovské obce v Praze, konané dne 9. února 2003 rozhodlo o harmonogramu schvalování nových Stanov ŽOP. Rozumíme tomu, že je v mnoha ohledech nutné tyto Stanovy změnit. Formální a věcné nedostatky, které obsahují, je zajisté nutné napravit. Debata o nových Stanovách se však v Praze zúžila pouze na jeden bod - na otázku členství v Obci a jejího rozšíření či nerozšíření o ty, kteří mají židovského tatínka či dědečka.
Tento manifest má ambici se stát platformou pro ty, kteří nesouhlasí s jakýmkoli rozšířením členství proti dnešnímu stavu. Proč? Ačkoli můžeme slyšet názory, že lpění na halachických principech je v dnešní době přežité, jeden aspekt jim nemůže upřít asi nikdo. Totiž ten, že halachický kodex nebyl vytvořen dnes, ani včera, ale před několika sty či tisíci lety a přežitím židovského národa po tuto dobu v nelehkých podmínkách diaspory prokázal svojí životaschopnost. V mnohých obdobích se sice mohlo zdát, že jsou židovské obce na vymření (Praha po pogromu r. 1389, východní Evropa po Chmelnického masakrech v l. 1648 - 49), vždy se to však obešlo bez nutnosti jakýmkoli způsobem redefinovat členství v židovských obcích a v průběhu pár desítek let se vše vrátilo více či méně na původní stav. Proč potom žádat změny v Praze dneška, kde se počet členů obce po zavedení přísně halachického principu po r. 1990 více než zdvojnásobil?Přistoupíme-li dnes, pod tíhou pocitu nutnosti, že po nacistické a komunistické genocidě již se stávajícím rámcem definice Žida nehodláme vystačit, otevíráme tím prostor pro nedozírné škody v budoucnosti.Nic a nikdo nám dnes nezaručí, že ještě za dvě stě let bude v Praze existovat židovská komunita. Připustíme-li však rozšíření rámce členství dnes, může se stát, že za padesát let sice možná bude existovat Obec, ale Židovská jen podle jména. Po dalších a dalších změnách už totiž jejím členem bude moci být úplně každý.Přesto, že velmi vysoké procento členů Obce náboženským způsobem života nežije, Obec (resp. FŽO) je stále nositelem právní subjektivity jako náboženská organizace. Je-li tomu tak, z logiky věci by členství v ní mělo být určováno náboženskými pravidly. To samozřejmě nikomu nebere právo založit si (židovské) občanské sdružení a v něm upravit členství jinak. Takových sdružení s jinou než náboženskou úpravou členství již také mnoho vzniklo (Unie židovské mládeže, WIZO, Hakoach, Bejt Praha...) a všechny ty, jejichž tatínek či dědeček byli či jsou Židé, bez problémů přijmou. Proto se nedomníváme, že otevření členství přiláká do Obce mnoho nových lidí. Velká většina z těch, kdo se chtěli jako Židé aktivizovat, to již v průběhu devadesátých let dávno udělali...
Otevření Obce
může velmi reálně 
napáchat nedozírné a nevratné škody
.
Považujeme za nutné připomenout, že často se vyskytující argument “Pokud jsou lidé se židovským původem po otci přijímáni jako Židé v Izraeli, proč ne i v Praze?“ je chybný. Těmto lidem sice stát Izrael přiznává státní občanství, nikoli však židovskou národnost! Rozšiřující klauzule byla do zákona návratu vložena po Šoa, tedy v době, kdy samozřejmě mělo opodstatnění vytvořit domov v nově vznikajícím Izraeli i pro ty, kteří jako Židé trpěli, 

i když podle židovských zákonů Židy nebyli. 
Otevření Obce může velmi reálně napáchat nedozírné a nevratné škody. 

Doklad o tom, že je člověk členem ŽOP až dosud ve světě znamenal jakýs takýs důkaz o tom, že je skutečně Žid se tímto v očích zahraničních institucí změní v cár papíru.V Praze navíc může vzniknout generace lidí, kteří se budou domnívat, že jsou Židé: budou volit, tehdy už možná i v reprezentaci, rozhodovat o rabínovi etc. Vyjedou-li ale kamkoli do zahraničí, rázem Židy nebudou, nikdo je za ně totiž nebude uznávat.V žádném případě nechceme, aby ten, kdo jako Žid kdykoli trpěl, neměl mít právo na služby a další péči ze strany Židovské obce. Mělo by být morální povinností této obce se starat o všechny, kdo jako Židé trpěli ať už za nacistického či za komunistického režimu bez ohledu na míru jejich židovského původu.Z těchto důvodů požadujeme:
• v rámci nových stanov ŽOP zachovat STATUS QUO v otázce členství,
• vysvětlit členům ŽOP a židovské veřejnosti veškerá úskalí spojená se zrušením pevného halachického rámce,
• dát všem názorům v právě probíhající diskusi rovné podmínky pro jejich šíření v rámci židovské komunity (Roš Chodeš, diskusní fóra),
• udržet a rozšířit stávající podporu života židovským spolkům a společenským organizacím tak, aby skutečně každý mohl najít důvod se života komunity zúčastnit. 

w Jakub Šváb

AD STATUS QUO
Redakce časopisu Maskil mne požádala o reakci na pamflet zvaný Status Quo od Jakuba Švába. Někteří lidé mne zrazovali, abych žádnou reakci nepsala. Buď proto, že mnozí lidé stejně nepochopí, co jim vlastně říkám, moje slova překroutí, předají pokrouceně dál a budou zase pomlouvat a pomlouvat. Nebo proto, že nemá smysl reagovat na pamflety, které stejně nikdo nečte. Já jsem si však na hloupost a drby již zvykla a psané slovo přeci jen nejde tak jednoduše překroutit, i když lze samozřejmě mylně pochopit. Jakuba Švába si navíc velmi vážím a mohl-li si on dát práci se Statutem Quo, i já si dám práci s reakcí na jeho text. 
V celé věci jde o to, zda členství v PŽO lze rozšířit o tzv. tatínkovce, či nikoli. Domnívám se, že tato diskuse je plně v kompetenci členské základny PŽO a nikoli veřejnosti. Tudíž ani veřejnosti židovské. Jakub ve svém textu zmiňuje, že připustíme-li dnes rozšíření rámce členství, může se stát, že za padesát let sice možná bude obec existovat, ale židovská bude jen podle jména. Domnívám se, že je zásadní rozdíl mezi synagogou a obcí Židů. Obec Židů měla by mít ve svém členství prostor naprosto pro všechny Židy, ať jsou to černí Falašové nebo chasidští chabadníci, či třeba sekulární sionisté. Jestli má člověk Žida tatínka nebo maminku je pro obec Židů stejně tak irelevantní, jako má-li příslušník africké menšiny v Čechách černocha tatínka nebo maminku. Inu, nemotejme neustále dohromady židovskou komunitu jako takovou s příslušností k synagogám. 
Domnívám se, že je zásadní rozdíl mezi synagogou a obcí Židů. Obec Židů měla by mít ve svém členství prostor naprosto pro všechny Židy…
Měla-li bych brát citovaná Jakubova slova doslovně, musela bych mít velký strach o židovství PŽO už nyní a ne až za padesát let, uvědomím-li si to velké množství konvertitů z řad lidí naprosto nežidovského původu. Já však strach nemám. Přestoupí-li někdo ke kterékoliv formě judaismu a hodlá-li svůj život spojit se životem a osudem židovského národa, nechť je požehnán. Jde-li ovšem o křečovitou módu, či hledání výjimečnosti a nebo dokonce jakéhosi guru, pak tedy Pán Bůh s námi a zlý pryč. Nesouhlasím tak úplně s názorem, že by členství v PŽO muselo být určováno náboženskými pravidly. Členství v jednotlivých synagogách samozřejmě ano. Jakub se zmiňuje, že neupírá nikomu právo založit si (židovská) občanská sdružení a v nich upravovat členství jinak. Jistě není možné nikomu upírat právo na založení jakýchkoli občanských sdružení. O tom ani nemůže být řeč, problém však spočívá v něčem zcela jiném. A sice, že si Židé začnou zakládat nové židovské obce a náboženské společnosti v rámci Prahy. To dnes není nic složitého. Stačí tři sta členů. Situace se může vyhrotit až po handrkování se o majetky, právní kontinuitu atd. Uvědomíme-li si, že většina pražských synagog byla neortodoxní, mohli bychom se dočkat dne, kdy by ortodoxní PŽO zbyla pouze Staronová synagoga a všelijaké nové židovské obce by si činily nárok na synagogy neortodoxního ritu. Ač sama nejsem ortodoxní, nechtěla bych nikdy vidět pražskou ortodoxní minoritu v znevýhodněných podmínkách. Tak jako se mi nelíbí dnešní ortodoxní monopol, tak by se mi nelíbilo rozdrobení pražských Židů do několika obcí, které by nutně znevýhodňovaly ortodoxní menšinu. Není pravdou, jak tvrdí někteří zástupci PŽO, že před 2. světovou válkou nebyli členy židovských obcí lidé, kteří neměli židovskou matku. Jmenujme alespoň ty nejznámější: Hugo a Jiří Popperovi bratři Oty Pavla, Petr Ginz, jehož terezínskou kresbu vezl Ilan Ramon do vesmíru atd. Dodnes má PŽO jistý počet členů, jejichž matky nejsou Židovky. Domnívám se, že jedinou cestou je zachování jedné židovské obce, tedy obce Židů s možností náboženského pluralismu, tak jako tomu bylo před 2. světovou válkou, kdy tzv. Kultes Gemainde zahrnovala rabína reformního, neologického a ortodoxního. 
Není pravdou, jak tvrdí někteří zástupci PŽO, že před válkou nebyli členy obcí lidé, kteří neměli židovskou matku.

Avšak opakuji znovu, je pouze interní záležitostí PŽO jaké stanovy si vytvoří a rozší-ří-li svoji členskou základnu o tatínkovce, či nikoli. Je také pouze na nás, členech PŽO, zda zachováme Status Quo, čili naprosto sekulární majoritu a malinkou ortodoxní minoritu, nebo otevřeme-li dveře reformním, liberálním, rekonstruktivním, konzervativním a chasidským skupinám. Bojíme se snad náboženského pluralismu? Chceme, aby naše synagogy zůstaly muzeem toho, co nacisté ukradli našim předkům? A nebo chceme synagogy zaplnit modlícími se? Proč se někteří mohou modlit v restaurovaných synagogách PŽO (ortodoxní), jiní ve sklepení činžovních domů (Chabad, Bejt Simcha) další v bytě svého rabína (Masorti Olami), či v muzeu (Bejt Praha)? Je opravdu dobré zachovat takový Status Quo?

w Sylvie Wittmannová