Home  
Krátce
Židovský Rok
Rabi Hoffberg Končí 
Zatím Zůstávám
Pytel Plný Papírků
Zachovat Status Quo
Cikáni
Chasidské Příběhy 
Mír Je Možný

Mír je možný Ale 
co je možný mír?

Víc než třicet měsíců trvající palestinská „intifáda“ a sebevražedné atentáty; izraelské odvetné akce a „cílené likvidace“ vytvořily v izraelsko-palestinských vztazích hlubokou vzájemnou nedůvěru. Vládní činitelé na obou stranách nejsou s to (někteří z nich ani nechtějí) tuto nedůvěru překonat. Nový palestinský premiér Mahmud Abbas (Abu Mazen) je pod dvojitým tlakem extremistických organizací a Jásira Arafata, jenž číhá na Abu Mazenův neúspěch. Izraelský premiér Ariel Šaron je pod tlakem osadníků, kteří tvoří „tvrdé jádro“ jeho voličů, krajně pravicových stran uvnitř vládní koalice, a také pod vlivem svých dlouholetých názorů a předsudků.Avšak bez překonání vzájemné nedůvěry nelze obnovit mírový proces. Za těchto okolností musí iniciativu převzít mimovládní struktury. Jedno takové seskupení se před několika dny z iniciativy dánského mírového hnutí sešlo v Kodani. Kromě Izraelců a Palestinců tam byli také Egypťané a Jordánci. Seznam účastníků je velmi zajímavý. Z Izraele tam byli, například, poslanci anebo bývalí poslanci za Stranu práce Chajim Ramon, Uzi Baram, dcera zavražděného premiéra, Dalja Rabinová Filosofová, arabský poslanec Abdel Wahab Dahauše, bývalý náčelník vojenské rozvědky Šlomo Gazit, bývalí ředitelé ministerstva zahraničí David Kimche a Reuven Merchav, bývalý velvyslanec Avi Primor, spisovatelé Sami Michael a Amos Ejlon. Mezi Palestinci bylo několik známých politických osobností a diplomatů, z Jordánska pak vysocí důstojníci v záloze a podnikatelé, z Egypta bývalí diplomaté a spisovatelé.Účastníci přijali společnou rezoluci, v níž se říká: „Mírové síly v Egyptě, Jordánsku, Izraeli a Palestíně se rozhodly sjednotit své úsilí a společně pracovat v zájmu dosažení trvalého, spravedlivého a všeobsáhlého míru.“ Základem mírového řešení má být „plný izraelský ústup“ z obsazených území, výměnou za úplnou mírovou dohodu, normální vztahy mezi Izraelem a arabským světem, dostatečná opatření pro zajištění izraelské bezpečnosti. Dále pak vyklizení židovských osad „kromě těch, o nichž se dosáhne dohoda o výměně území“. Jeruzalém má být „společným hlavním městem dvou samostatných států“. Zajímavým způsobem účastníci obešli ožehavý problém palestinských uprchlíků. Má být vyřešen na základě „spravedlivé dohody“, ale též „s přihlédnutím k izraelskému požadavku zajistit židovský charakter státu Izrael“.Pozorný čtenář si řekne: to všechno už tady bylo. 

Uspořádání navržené společným plánem 
Abu Mazena a Josiho Beilina.území připojená 


k Izraeli Palestinský stát
nejdůležitější izraelské osady


A opravdu, Clintonův mírový plán a dohody, které se rýsovaly při jednáních v Tabě začátkem roku 2001, se jako vejce vejci podobají obsahu kodaňského prohlášení.Vždyť což mnozí nepamatují - před třemi lety byli Palestinci a Izraelci na prahu mírové dohody. Stále více prozíravých Arabů i Izraelců si uvědomuje, že jiné zásady dohody prostě neexistují. K podobným zásadám se hlásí i plán, vypracovaný společně Seri Nusejbou, bývalým zmocněncem palestinské správy pro Jeruzalém a Ami Ajalonem, bývalým vedoucím izraelské bezpečnostní služby; zrovna tak, jako společný plán bývalého izraelského ministra Josi Bejlina a palestinského ministra Jasíra Abed Rabbo, podporovaný i premiérem Mahmudem Abbasem. Všechny tyto plány a nárysy dohod jsou zatím ještě v zásuvkách. Jak kdysi řekl nedávno zemřelý izraelský ministr zahraničí Aba Eban, „národy jednají vždy racionálně  ale až potom, co vyzkoušely všechny jiné možnosti“. Skoro všechny možnosti už byly vyzkoušeny, vítězství racionality by už mělo být na dosah ruky. w Yehuda Lahav, Tel-Aviv